Co si pod tím vším přestavit ?
Jsme zahlceni a ze všech stran neustále atakováni informacemi, hlukem, různými zvuky, barvami, hlasy. Zkrátka pořád okolo nás někdo mluví, nebo hraje rádio, televize. Z počítače se na nás valí spousta informací a komunikátory pípají, protože nám někdo chce něco sdělit, nebo jen pokecat. V práci je toho hodně, doprava je šílená. Děti potřebují vozit na kroužky a tak. Je potřeba nakoupit a uvařit, postarat se o rodinu a uklidit byt. Je toho zkrátka mnohdy MOC !!!
Já sama hodně pracuji na počítači, přes facebook, maily, instagram a musím říct, kolikrát mi z toho jde hlava kolem. Možná ani ne z mé práce, protože pokud se na ni plně soustředím, jde vše hladce a vytvořím co mám a následuje uspokojivý pocit a spokojenosti, že jsem to dokončila.
Já sama jsem na sociálních sítích dost často. I proto, že moji zákazníci a pracovní tým jsou na sociálních sítích a používáme je jako možnost komunikace a sdílení. Mám u sebe vypozorováno, jak mě často různá upozornění odvádějí právě od práce a rozhazují moji pozornost. Najednou mám pocit, že si něco musím hned přečíst nebo musím ihned reagovat. Protože když už tam jste, tak se nám ukazují příspěvky, které nás zajímají a mi hned šup a čteme je a procházíme další a další nabídky nebo i videa, co nám Fb nabízí a nakonec zjistíme, kolik času nám to vzalo a nic moc nedalo.
Ve finále, když se nechám do téhle hry vtáhnout, stane se něco s mým mozkem…. ,, JE PŘETÍŽENÝ “ a najednou se cítím rozstřelená na 1000 kousků a zcela mimo vnímání svého těla.
Mám ráda moderní technologii a možnosti co nám nabízejí. Díky nim mohu pracovat z domova, jsem svou paní.
Ale znáte to přísloví: Dobrý sluha, zlý pán.
Uvědomuji si to rozstřelení mé mysli čím dál tím víc. Protože toto se neděje jen pokud jste na na sociálních sítích, tohle se děje všude tam kde je spousta lidi, zvuků, barevných nápisů a upoutávek. Díky těmto lákadlům mnohdy nevím co dřív.
Poznáváte se v tom? Je toho prostě moc a den má jen 24 hodin. Uvědomuji si však, že i kdyby den měl 48 hodin, stejně bych to nestihla.
Potřebovala jsem najít řešení, aby mi z toho v hlavě nehráblo a moje tělo nemělo potřebu mi dát fyzickou STOPKU v podobě úrazu, nemoci. Nebo aby z toho všeho honění, nátlaku, stresu a honění se až do úplného padnutí, nedostala se z toho všeho syndrom vyhoření.
Protože tohle se běžně lidem, co neumí včas zabrzdit prostě stává. V tomhle je to naše tělo naprosto úžasný !!! A já mu jsem tak moc vděčná, že moje přešlapy dává a má se mnou trpělivost.
A řešení existuje.
Mít se víc ráda.
Když se totiž vrátím tam shora, tedy z mé hlavy zpět do těla a dovolím si tělo zase procítit a uvědomit si jak se cítí, tak přesně vím kde je chyba a jak ji napravit.
Je toho dost co se dá pro tělíčko a duši udělat.
Ale složité to není, chce to jen trochu pevné vůle. A taky nechtít všechno změnit najednou, to prostě nefunguje.
Uvědomuji si, že pokud chci být v pohodě, zdravá, plná sil, užívat si rodinu, přátele a dělat dobře svou práci, tak se musím o sebe dobře postarat, což znamená víc se pohybovat, zdravěji jíst a víc spát. Jenže já jsem k tomu navíc chtěla ještě zábavu a byla schopná začít dělat všechno naráz, ale pak jsem nedělala nic pořádně.
Nezvládnu změnit při svém vytížení celý jídelníček najednou… zvlášť pokud si vařím sama!!! Tak co změnit jen nějakou jeho část… ? Pravidelně snídat teplé kaše jsem se taky naučila. Takže teď změním večeři. Protože jedno jídlo denně určitě dokážu uvařit jinak než jsem zvykla. Navíc mi i tahle malá změna pomůže v mém dalším chci a tím je zhubnout 🙂
A 2x týdně taky zvládnu půl hodinku či hodinku mé oblíbené yogy.
Takovéhle cíle jsem schopná určitě zvládnout. A postupně můžu přidávat další malé změny a uskutečňovat je v klidu a bez přílišného tlaku na své tělo a i na mysl. A pak se v tom mohu cítit pohodlně, spokojeně a hlavně odpočatě.
Možná to s vámi rezonuje a vidíte se v tom. A třeba mi napíšete do komentáře, jakou malou změnu byste rádi do svého života pustili vy. Budu ráda.
Katka